Fatima

Porodní asistentka, 44

Taliban ukradl budoucnost Fatimy dvakrát. Když naposledy vládli Afghánistánu, byla ve 14 letech nucena se vdát a její vzdělání náhle skončilo.

Tentokrát má 44letá porodní asistentka možná ještě práci, ale stejně jako mnoho žen, se kterými jsem mluvila, ubylo každodenního života.

Fatimino vzdělání a zaměstnání byly těžce vybojovány. Poté, co se provdala, pokračovala ve studiu až ve 32 letech. V té době už byl Taliban dávno od moci. Ale stále to nebylo jednoduché – ani za nové demokratické afghánské republiky.

Pokorně žádám Taliban, aby se nepletl do práv žen na vzdělání a zaměstnání. Jinak amputují jednu ruku z těla společnosti.

Říká, že absolvovala řadu zrychlených kurzů v krátkém čase – ale byly chvíle, kdy jí nebylo dovoleno studovat. „Stačili by jeden pohled na můj průkaz totožnosti a řekli: ‚Jsi příliš starý na to, abys seděl ve třídách s ostatními studenty.“

Před dvěma lety definitivně dokončila studium – ale opět stála před další překážkou.

„Pro dívku bylo dost těžké získat vzdělání v Afghánistánu, představte si, jak těžké bylo pro starou vdanou manželku získat práci.“ Ale Fatima uspěla a od té doby porodila tisíce dětí.

„Chtěla jsem pracovat v oblasti, kde budu moci trénovat ženy,“ říká. „Když je žena vzdělaná, vychovává zdravé a plodné děti. Tím může společnosti představit smysluplné dítě – takové, které přinese změnu.“

Zdá se, že Fatima uznává, že kontrola Talibanu bude pravděpodobně trvalá, ale doufá, že tentokrát budou moci vládnout jinak.

„Pokorně žádám Taliban, aby se nepletl do práva žen na vzdělání a zaměstnání,“ říká mi. „Jinak amputují jednu ruku z těla společnosti.“ Naše společnost se skládá ze dvou pilířů, pilíře mužů a druhého pilíře žen. Jak můžeš řídit svůj život jednostranně a jednou rukou?“

Fatima má štěstí, že má stále práci. „Talibán mi nemůže zakázat práci v nemocnici, protože ví, že je to potřeba,“ říká.

Ale už měsíce nedostala výplatu – a viní z toho západní sankce, nikoli Taliban. „Amerika a mezinárodní společenství zablokovaly peníze Afghánistánu,“ říká.

Fatima často pracuje na 24hodinové směny a za tu dobu porodí až 23 dětí. Ale nejsou peníze na výživu pacientů nebo personálu.

A má vzkaz pro USA a mezinárodní společenství: „Sankce vůči Talibanu nás zabijí rychleji než porušování našich práv Talibanem. Dívka zemře hlady a matka svou dceru buď prodá kvůli hladu, nebo kvůli nátlaku, aby si ji vzala násilím. Otázka jejich vzdělání a gramotnosti postrádá smysl, když umíráte hlady.“

Život samozřejmě není jen o práci – a Fatima truchlí nad vším, co ztratila. Říká, že leží vzhůru dlouho do noci a dělá si starosti. Ze stresu posledních pěti měsíců jí začaly vypadávat vlasy. A došlo i k dalším změnám.

Ve volném čase se věnuje tapisérii. Ukazuje mi svou práci – reprezentace tradičních scén, jako je národní sport Buzkashi, kde muži na koních bojují o góly se zvířecí mršinou.

Její novější práce však zachycují mnohé ze změn posledních několika měsíců. Jsou tam tapisérie zobrazující evakuaci mužů a žen z kábulského letiště ve dnech následujících po příjezdu Talibanu do města. Jiné ukazují ženy, na které zírají a ženy oděné v burkách. Její práce, jak říká, se nyní zaměřuje na nezvěstné v afghánské společnosti – ty, kteří opustili zemi, ženy, které zmizely z jejího sousedství, a ty, kteří nikdy neopustí dům.

Evakuace Kábulu inspirovala Fatiminy nejnovější tapisérie

Fatima učila šít jiné ženy – ženy, které, jak říká, dokázaly vydělat dobré peníze prodejem své práce. Ale Taliban pohlíží na tapisérie jako na neislámské a tyto ženy nyní trčí doma.

„Účastnili jsme se výstav v Afghánistánu i mimo něj – a měli jsme zisk,“ vysvětluje Fatima. „[Tyto ženy] byly živitelkami svých rodin.“

Soukromé prostory pro ženy mizí. „Měl jsem přítele, se kterým jsem sdílel své životní příběhy – svá tajemství. Ale teď pracuje v jedné nemocnici a já v jiné.“ Fatima naříká, že už se nemohou setkat sami.

A vypráví mi, jak nedávno šla do kosmetického salonu, jen aby našla fotku ženy, která byla poskvrněná – byla po ní posypaná inkoustem.

„Zeptal jsem se, proč byl obrázek té ženy poškrábaný.“ Odpověděli, že je Tálibán třikrát varoval, aby to kryli.

„Hodně jsem plakal pro ženy a pro ten obrázek se zamazaným obličejem na dveřích kosmetického salonu.“

Poznámka: za kvalitu překladu se omlouvám, nedostala jsem se k originálnímu článku BBC, tak publikuji alespoň tento „překlad“.