Přemeček se narodil v den Rose Revolution. 25. listopadu 2018. Nejdříve jsem si říkala, že by bylo hezké oslavit den studentů a sametové revoluce, to i kvůli jménu ulice, kde jsme bydleli. Ale syn si vybral růže.

Porod byl nádherný. Do porodnice v Českém Krumlově jsme vyjeli již 24. 11., ale pro malé otevření čípku a nedostatek lůžek si nás v porodnici nenechali, vrátili jsme se domů.

Druhý den mne probouzely příjemné stahy brzy ráno. Když byly četnější, vyjeli jsme do porodnice. Cítila jsem stahy i v autě, jeli jsme asi půl hodiny. Porodní asistentka a lékař chtěli točit monitor, i když jsem říkala, že si myslím, že už je to k porodu. Vestoje monitor nešel, tak jsem se poslušně položila na bok. Po skoro půl hodině příjemné teplo v rozkroku, zjistila jsem, že miminku praskla plodová voda. To byla indikace k novému natočení monitoru.., tak jsem dále ležela na boku asi dvacet minut.

Pak jsem řekla, že nechci rodit na porodním lůžku, ale na čtyřech. Lékař mne vyšetřil vnitřně (myslím, že to bylo na „koze“), byla jsem otevřená. Rychle jsem slezla a klekla si. Byla jsem (přesto, že jsem řekla, že nechci říkat nic o risicích, dělat nadbytečné výkony) poučena, jak se často trhají hráze při poloze na čtyřech. Ignorovala jsem naprosto řeči lékaře.

Opřela jsem se, a nechala dělohu samotnou pracovat, šlo to samo. Oni mi řekli, ať zatlačím, tak jsem ke konci tedy i trochu dotlačila, ale vnímala jsem své tělo a opravdu bylo cítit, jak se krásně stahuje děloha.

Miminko bylo venku.. Přetrhlo si pupečník, protože byl kratší. Takže byl pupečník hned ošetřen. Bohužel dětská sestra se mě zeptala: „jaké máte jméno pro chlapečka“?, což zkazilo moji radost, jak mne (jako při druhé porodu, který se odehrál nečekaně doma) nebude vůbec pohlaví miminka zajímat, když spolu budeme ležet v objetí, a třeba se tatínek zeptá.. Chtěla jsem miminko na břicho, ale prý se trochu nadechl plodové vody, tak ho dětská sestra odnesla v doprovodu tatínka dozadu a odsála ho (a když už tam byli, tak i zvážila a změřila). Já nedokážu úplně říci, ale spíš si myslím, že to nebylo potřeba, a když, tak na mém břiše. Lékař mi zkontroloval porodní cesty, a řekl, že nemám vůbec žádné zranění. (Miminko vážilo 4,40 kg).. Byl docela překvapený..

Tatínek si svlékl tričko a vzal miminko na nahou hruď. Pak během dvou hodin po porodu jsme se střídali v bondingu..

Po dvou hodinách nás z porodnice propustili, jeli jsme autem domů. Nikdo neměl námitek proti ambulantnímu porodu:-)

Bylo to celé nepopsatelné. Zázrak a k tomu ještě úžasná pohoda. Vůbec jsem celou dobu neměla bolesti, maximum bylo, že jsem cítila stahující se dělohu, což bylo nepříjemné při cestě autem. Ale nic mě nebolelo.

Ještě musím říci, že během těhotenství jsem navštěvovala hlavně svoji porodní asistentku paní Ladislavu Ryšavou, v Brně, a párkrát jsem byla u své kamarádky gynekoložky Andrey Římanové. Laďka byla na telefonu. Ale měla pohotovost u klientky na Brněnsku, dala jí přednost, protože já jí volala den před porodem, a Laďka poznala, že ještě rodit nebudu. Nakonec se u té paní zdržela, takže se jí nepodařilo se dostat do Krumlova. Ale jsme s Laďkou pravidelně v kontaktu.

Moc moc chci poděkovat Laďce Ryšavé, Adě Římanové, a chci poděkovat celému personálu porodního sálu, za vzornou péči, a za to, že nám vyšli vstříc v tom, co jsme si přáli. Jmenovitě porodní asistentce Terezce (za svobodna Vokaté), panu doktoru Martinovi Nerudovi a dětské sestře a lékařce (nebyli jsme představeni jménem).